DÁNSKO - Herning 24.-27.6.2010 (při WDS)

DĚKUJEME NAŠIM TÝMŮM
ZA SKVĚLOU REPREZENTACI ČESKÉ REPUBLIKY NA MS OBEDIENCE 2010

• České týmy se zúčastnily MS podruhé a v konkurenci mnohem zkušenějších států si vedly velmi dobře. 
• Team leader reprezentace: Lucie Vetterlová 

• Výsledky naší repre

Lada Richterová s Kačenkou (Cat Ballow Hardy Horde) získala 209,25 a známku dobrou ,
Lucka Stemmerová s Bakem (Bak Fešák) získala 206,75 bodů a známku dobrou
Jana Gibová s Karlem (Calypso Carl Hardy Horde) získala 180,25 bodů,
Lucka Gabrielová s Merlinem (Earl-Grey z Černobílých) získala 164,25 bodů

• Výsledky soutěže družstev

České družstvo obsadilo celkově 13.místo.

• Sponzoři

• Postřehy 

1) Organizace
Organizace mistrovství se nedala s Bratislavou srovnávat. MS se konalo v samostatné hale, s tribunami, nádherným vstupem a velmi velkým placem s šedivým kobercem. Plac byl rozdělen na dva ringy. V prvním ringu týmy začínaly chůzí, pak následovalo přivolání, vysílačka do čtverce, směrový aport. Po vysílání přešel tým okamžitě do druhého ringu, kde jeho výkon pokračoval (polohy ve čtverci, aport skokem, identifikace, polohy na dálku). Takto vlastně závodily najednou 2 týmy a celé mistrovství se tak krásně stihlo a urychlilo. V prvním ringu byli dva rozhodčí (tuším rakouský a německý) a v druhém zase další dva (dánský a finský).
Ve čtvrtek probíhaly tréninky (půlka zemí v ringu 1, půlka v ringu 2), v pátek a sobotu se závodilo, přičemž se na konci každého dne vyhlašovaly týmy a uděloval se titul CACIOB. V neděli probíhalo finále, kam postoupilo 20 nejlepších. Závodili s “čistým štítem” – tj. počítaly se body pouze za neděli. Tentokrát se závodilo v jednom velkém ringu a hodnotili všichni čtyři rozhodčí, přičemž se však nejlepší a nejhorší body nepočítaly – tj. pes měl hodnocení jen od 2 rozhodčích (to kvůli spravedlivosti).

2) Pomůcky
Zaujalo mě, že organizátoři používali pro polohy na dálku jakousi elektronickou tabuli, kde se polohy každé 3 sekundy měnily (tj. steward stál u tabule, ale nic neukazoval). To mi přišlo jako dobrý nápad, neboť se tím nejen vyloučily chyby stewarda, ale všechny týmy mají mezi polohami úplně stejný interval.
Ve čtvrtek při trénincích se vyskytl jistý protest proti kuželu pro směrový aport. Byl totiž takový zvláštní – z lepenky – ale měl hlavně skoro stejnou barvu jako koberec, tj, ani psovod jej pořádně neviděl, natož pes. Zejména finský tým měl velké námitky a tak nakonec kužel odstranili a nahradili ho normálním červeným.
Měli také velkoplošnou obrazovku, kde se během výkonu vysílaly body postupně, jak je tým dostával. Takže jsme hned viděli kolik má bodů a nemuseli to složitě počítat.

3) Tréninky
Tréninky probíhaly ve čtvrtek zároveň v ringu 1 i 2. Ovšem, nikdo nevěděl rozvržení placu – nevěděli jsme kde bude čtverec, polohy na dálku, překážka… Nic. Pro mě to byl velký problém, protože jsem si nemohla psa poslat do čtverce (který stejně měl být v ringu 1). Český tým měl drobné problémy kvůli Finům. Měli před námi trénink a protáhli ho o 2 minuty (nikdo je nevyhodil!) a když jsme měli trénink po nich, vyhodili nás o 2 minuty dřív. Měli totiž rozpis a vůbec je nezajímalo, že tam Finové byli 2 minuty z našeho času :-/

4) Výkony, týmy
Závodilo 93 týmů z 15-ti zemí. Od podzimu se výkony velmi zlepšily. Prakticky se moc nestávalo, že by nějaký pes “netušil”. Nuly byly spíše výjimečné a nejméně bodů bylo za chůzi. Myslím, že z chůze neměl nikdo za 10 bodů – nebo jsem si aspoň nevšimla. Musím říci, že letos tam byla Česká republika jako stát, který dělal obedience nejkratší dobu, proto mi naše výkony přijdou velmi dobré.
Kralovaly opět severské země – ve vedení prakticky nebyly jiné týmy než Finsko, Norsko, Švédsko a Dánsko.
Také musím zmínit, že pro psy byla atmosféra mimořádně obtížná. Tím, že se soutěžilo ve dvou rinzích souběžně, stávalo se např. že byl pes odložený a ve vedlejším ringu nějaký tým sklidil potlesk nebo dělal “akční cvik” a tím psa rozptyloval. Týmy ale byly dobře připravené a většinou je to nevyvedlo z míry.

5) Rozhodčí
V prvním ringu byli velmi přísní rozhodčí. Ze začátku dávali jen body okolo 5 a 0, a to i za výkony, které zvedly tribuny. Postupně se ale jejich hodnocení zmírnilo. Všimla jsem si však, že jim šlo více o přesnost, než o rychlost – tj. dávali větší body psu, který zvolna doklusal ke kuželu, než super rychlému psu, který ovšem udělal drobné chyby.

Mistrovství mi jako závodníku i rozhodčímu přineslo spoustu zkušeností a jsem ráda, že jsem jela. Lucka Vetterlová byla super team leader a narozdíl od “zkušenějších zemí” jsme tak nějak drželi dobře spolu a byli dobrá parta.

Napsala: Lucia Stemmerová